V Johannesburgu

 Výlet do Soweta (SOuth WEst TOwnship) se nadmíru vydařil. Průvodce se jmenoval Akim a byl z kmene Zulu. Chtěl po nás 75 dolarů na osobu, ale Ma to srazil na 55. Slušný výkon.

Pak Akimovi navrhl, aby nás vzal do centra. Jeli jsme napřed do bohaté čtvrti Sandton, kde jsou bohaté budovy a mrakodrapy. Šli jsme se mrknout na Mandela Square, kde je ikonická socha prvního černošského prezidenta a bojovníka proti apartheidu. 

 

Také tam byla spousta dalších moderních soch.

Dům, kde Mandela žil po propuštění z vězení. 

Dům, kde Mandela zemřel.

Pak jsme přejeli do starého Johannesburgu. Místy to tam vypadalo jako v Bronxu, staré oprýskané činžáky, všude odpadky a poflakující se černoši.

Zajeli jsme na Constitution Hill, kde stojí Nejvyšší soud. Kdysi tam bylo vězení, kde seděl Mandela i Mahátma Gándhí. 

Teď tam hoří věčný oheň, jsou tam nápisy na zdech v 9 úředních jazycích a vůbec je to tam všechno pamětihodné.

Akim nás provezl po Joburgu. Viděli jsme nádraží, kde tiše rezivějí staré vlaky, a plno dalších zajímavých staveb a zákoutí.

Pak jsme jeli do Soweta. Cestou jsme zastavili u fotbalového stadionu FNB Stadium, kde se hrál World Cup 2010. Všude kolem jsou staré těžní věže a jílovitá hlušina ze zlatých dolů, ve které jsou prý ještě 4% zlata. 

 

Vyfotili jsme se u cedule Soweto. U silnice jsou tam plastiky vuvuzel, které tu vynalezli.

 

 

 

V Sowetu jsou čtvrtě rozdělené podle bohatství. Bohaté části vypadají k světu. Domky jsou leckdy výstavní a stojí u nich auta. Střední třída, které je prý 70%, má domky z tvárnic a je to od pohledu chudší. nejchudších je prý nejméně, žijí v boudách z vlnitého plechu a je to děs běs.

Soweto žije, na ulici je plno krámků, holičů, street foodu, jezdí tam kluci s vozíky vakuované zeleniny. Běloch s foťákem si ale podle kima koleduje o okradení. Takže jsme to tam jen projeli. Zastavili jsme se u dvou barevných ikonických chladících věží, dnes už tam dávno není elektrárna, slouží jen k zábavě.

Akim říkal, že je v zemi nezaměstnanost 35%, průšvih začal Covidem a dnes je hrozný malér s nedostatkem elektřiny. Celé čtvrti a křižovatky se semafory jsou bez elektřiny, mají appku v mobilu, aby věděli, kdy elektřina půjde a kdy ne.

Domek Nelsona Mandely v Sowetu je atrakce, je tam plno artefaktů po Mandelovi i jeho ženě a na zahradě roste strom, pod který zahrabávali pupeční šňůry Mandelových dětí. Prý to je zvyk kmene Xhosa.

Nakonec jsme zajeli k pomníku zabitého černého chlapce z 80.let.

Výlet se vydařil nade všechna očekávání. Jen bohužel Ma je špatně, má křeče v břiše. Asi se přejedl v Dubaji.

K večeři měla Lída s Markem medová žebírka, já k tomu ještě grilované cosi - asi skopové a boerwoerst s omáčkou chakalaka, což byla ostrá dušená zelenina.Jsme unavení, dnes spíme na dlouhou dobu naposled pod střechou.